Pozor kam si píšete svůj PIN! Ani v kostele nejste chráněni před zloději…

21. 11. 2010

f.klufa-foto2.jpg

Zneužití platební karty je jedním z nejčastějších problémů, s nimiž se lidé obracejí na Kancelář Finančního arbitra. A to zejména v případě, kdy jim banka odmítne uznat reklamaci. Následující příběh se na první pohled jeví jako další z mnoha podobných kauz. Rozuzlení je však překvapivé. Způsob, který napomohl k jeho objasnění, lze totiž označit za přinejmenším nestandardní.

Nedávno se na Kancelář Finančního arbitra obrátil klient s žádostí o pomoc při řešení sporu s bankou. Důvodem byla neoprávněná transakce platební kartou ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k pokročilému věku jednal klient v zastoupení svého syna, který se tohoto úkolu velmi aktivně ujal.

Šlo o jednorázový výběr z bankomatu, který se odehrál za velmi podivných okolností. Klient totiž tvrdil, že měl svou kartu stále u sebe. Zmíněná transakce přitom proběhla v přítomnosti karty, navíc s použitím správného PIN a na první pokus, což byl i důvod zamítnutí reklamace bankou. S tímto verdiktem se ovšem klient nehodlal smířit, proto se rozhodl požádat o pomoc finančního arbitra.

Z průběhu řízení vyplynulo, že dotyčný používal kartu pouze k nákupu základních potřeb a téměř výhradně v jednom obchodním středisku. Byl si zcela jist tím, že PIN na kartě napsán nemá a že zde nebyl ani přiložen žádný lístek s tímto kódem. Dále se zjistilo, že v místech, kde byla karta používána, nedošlo k žádnému pokusu o skimming (okopírování platební karty). Transakce tedy proběhla řádně dle smluvních podmínek – tj. v přítomnosti karty a se zadáním správného PIN. Nebyl zaznamenán ani podvodný pokus o výběr, kdy se dotyčný pomocí karty snaží vybrat nejprve malou částkou, poté zadá částku vyšší a postupně vyčerpá kartu do maximálního limitu.

Vzhledem k těmto okolnostem byl případ rozhodnut v neprospěch navrhovatele. Ten však s rozhodnutím nesouhlasil a podal námitku. I nadále se hájil týmiž argumenty: kartu měl u sebe a PIN nikam nepsal. V rámci řízení o námitkách nebyly však zjištěny žádné nové skutečnosti a původní rozhodnutí bylo finančním arbitrem potvrzeno.

Později se však případ přece jen podařilo objasnit, i když závěr vyzněl poněkud překvapivě. Ze svědectví syna navrhovatele, který se s arbitrem osobně setkal necelý rok poté, vyplynulo, že klient na své kartě PIN skutečně napsaný měl!

Celá „záhada“ pak začala jednoho dne, kdy dotyčný odešel na pravidelnou bohoslužbu. Na sobě měl kabát a v něm peněženku s platební kartou. V šatně kostela si odložil a peněženku ponechal v kabátě… Následně zjistil (jak toto zjistil, to si jeho syn nechal raději pro sebe), že během jedné bohoslužby si kartu „vypůjčil“ zdejší kostelník, který nemeškal a odskočil si do blízkého bankomatu, kde si zcela bez problémů vybral oněch 25 000 Kč. Poté se vrátil do kostela a kartu vrátil zpět na místo…

Z tohoto příběhu plyne jasné ponaučení. Platební karta je pouze jiným druhem finančních prostředků, které mohou být snadno zneužity, zejména pokud s nimi nakládáme podobným způsobem výše uvedenému. Každý z nás je zodpovědný za své jednání a nedostatek obezřetnosti pak může způsobit i velké finanční ztráty… Ostatně, je více než pravděpodobné, že klient z našeho příběhu si PIN na svou kartu již nikdy nenapíše.